Žiju abych pracoval/a nebo pracuji abych žil/a?

Zdánlivě jednoduchá otázka. Když ji komukoliv občas položím, tak po chvilce zamyšlení mi odpoví: „To je přece jasné! Pracuji, abych žil!“

Bingo! Jak tedy chceš žít?

No ráno vstanu, půjdu do práce, …. tím začala odpověď jednoho človíčka. Nekecám!

?!?!

Nechápu? Pracuješ, abys žil. Jak tedy chceš žít!

Pokud tvoje představa života je, že ráno vstaneš a jdeš do práce, tak žiješ, abys pracoval. To není špatný přístup. Pokud děláš svou vysněnou práci, práce tě naplňuje, těšíš se do ní, tak je to v naprostém pořádku. Mám kamarádku, která pracuje u předčasně narozených miminek. Je to opravdu náročná práce, ale baví ji a dělá ji opravdu s nadšením. Mám kamaráda lékaře. Patří opravdu ke špičkám ve svém oboru. Rovněž ho práce baví, vybral si ji už v mládí, kdy většina z nás ještě pořádně neví, co chce. On to věděl a šel za svým snem. Já učím ve škole. Nikdy to nebyl můj sen, vůbec mě nenapadlo, že bych mohla učit. Ale jednoho dne jsem zjistila, že mě to táhne mezi mladé lidi. Tak jsem využila příležitosti a začala jsem učit. Baví mě to a vážně chodím do školy ráda. Naučila jsem se tam spoustu nových věcí. Objevila jsem v sobě dovednosti, o kterých jsem ani netušila, že je mám.

A mám ještě spoustu dalších známých, které jejich práce baví.

Ale práce je jen jedna oblast našeho života. Co naše vztahy – rodina, přátelé, co naše koníčky, zábava. A co zdraví? Není toto všechno součástí našeho života? A věnujeme se i těmto důležitým oblastem? Nebere nám naše práce čas, který bychom měli věnovat partnerovi, dětem i sobě? A přináší nám práce kromě seberealizace takové finance, které nám umožní žít život jaký chceme?

Proto, když někomu položíte otázku: „Co děláš?“, nejčastěji vám odpoví, kde pracuje nebo co je jeho profese. Už vám neřekne, že cestuje, hraje kopanou, staví s dětmi hrad z písku, chodí s partnerem do divadla nebo na hory nebo …

A také dětí se ptáme: „Čím chceš být?“ Tím jsme všichni od dětství programováni, že nejdůležitější je naše práce.

Jak by měla znít ta otázka? ČÍM chceš být nebo KÝM chceš být?

Nebo ještě lépe: „JAK chceš žít?“

Pozorovala jsem dělníky na stavbě železničního koridoru. Těžká práce a z mého pohledu nebezpečná. Přemýšlela jsem, jestli to je jejich vysněná práce. Jestli si opravdu představovali, že toto budou dělat. Pozoruji prodavačky v obchodě. Některé jsou stále usměvavé, ale většinou jsou otrávené. Někdy se ani nedivím, jsou pořád s lidmi a jsou hromosvodem jejich nálad. A opravdu chtěly tuto práci dělat? Většina z nich studovala něco jiného. Nejspíš tedy měly jinou představu o tom, čím budou. Řidič kamiónu, uklízečka, dělníci a dělnice u pásu v továrně, pekaři, údržbáři a spousta dalších zaměstnanců. Dělají práci, kterou vždycky chtěli dělat? Anebo, když už to není jejich vysněná práce, dostávají za ní takové peníze, že jim to umožňuje žít život podle jejich představ?

Jasně, někdo tu práci musí dělat. Ale tím se teď nechci zabývat. To je jiné téma. Raději bych, kdybyste se společně se mnou zamysleli nad otázkami: ČÍM chceš být nebo KÝM chceš být nebo JAK chceš žít? Nevede každá z těchto otázek jiným směrem?

Pokud je vaše odpověď: pracuji abych žil, tak si odpovězte na otázku: „Jak chci žít?“ Taky se může stát, že se na konci cesty otočíte a zjistíte, že takhle jste svůj život žít nechtěli. Že jste lezli po žebříku, který vedl do NIKAM.

Život není na zkoušku. Máme možnost volby?

(Odpověď: „Žiju abych pracoval“ taky není špatně. Je to zase jen otázka volby.)