„To my ve vašem věku …“

Už jste tu větu někdy slyšeli?

Nebo: To za našich mladých let … ! Ti mladí dneska jsou … ! a jiné chytré obměny.

Jsou to hloupé věty. Jako dítě jsem je také slýchávala. Vy taky? A dneska je také používáte, když máte pocit, že je dnešní mládež jiná?

A dnešní mládež je opravdu jiná. Stejně jako jsme my byli jiní než naši rodiče a oni byli jiní ….

Proto jsou tyto věty hloupé. Vůbec nedává smysl srovnávat nesrovnatelné.  V době mého dospívání bylo všechno stabilní, neměnné. Chodili jsme do školy, něčím jsme se vyučili nebo jsme vystudovali nějakou školu (pokud jste měli dobrý kádrový profil) a nastoupili do práce. V té době bylo normální chodit do jedné práce celý život a z ní odejít do zaslouženého důchodu. Moje sestry se vdávaly ve 21 letech. Já jsem ještě ve 25 letech nebyla vdaná a neměla jsem děti, tak jsem byla divná. Takže vdát se, přivést na svět děti, vychovat je a nějak to doklepnout do důchodu. Zapadnout do davu a nijak nevyčnívat. „Samá pozitiva a sociální jistoty“. To byla „úžasná“ doba. Ale prostě byla. Neměli jsme možnost řídit si svůj život sami. Byl tady jiný systém a jiný režim a život plynul. Všichni měli stejný nábytek, stejné sedačky a lustry, někdo měl doma telefon. Luxus byla barevná televize, automatická pračka a kazetový magnetofon. Někteří vlastnili automobil. Běhali jsme venku, lezli po stromech a hráli fotbal. Když se jste měli dobré známé, vlastnili jste kolo Favorit a byli jste za hrdinu sídliště :-).

Byla „naše“ doba lepší? Byli jsme snad my lepší?

Nebyli. A nebyli jsme ani horší. Prostě každá doba je taková, jaká je.

Je to jejich vina, že jsou jiní? Je to naše vina, že jsou jiní?

Není to ničí vina. Je to prostě dáno dobou, vývojem, pokrokem. Posunuli jsme se dál. Žijeme v době, o které snily generace před námi. Žijeme v nadbytku. Není problém splnit si jakýkoliv sen. A žijeme v době, kdy se na nás hrnou informace ze všech stran a jediná jistota je neustálá změna. A ta změna je rychlá. Dnes je to horká novinka, zítra je to už staré. Pokud dneska nereaguješ na situaci, zítra už jsi mimo hru. Já jsem z těch změn často zmatená. Mladí ne, jim to ani nepřijde. Změny kolem sebe jim berou jako naprosto přirozené a normální. Oni v tom žijí a plynou.

Chcete, aby se čas vrátil zpátky? Já ne.

Tato doba mi přinesla svobodu a možnost volby.

Přinesla mi svobodu myšlení. Můžu si vytvářet svůj vlastní názor. Můžu svůj názor říct nahlas.

Přinesla mi možnost seberealizace. Můžu se učit, rozvíjet se, posouvat své limity. Informace můžu čerpat z různých zdrojů. Nejen z těch, které „někdo“ schválil. Nemám žádná omezení. Pouze ta, která si postavím ve své hlavě nebo ve své pohodlnosti.

Mám možnost volby, jak budu žít. Můžu být zaměstnanec nebo podnikat nebo obojí zároveň.

Můžu jít cestou, kterou si sama vyberu. Nebo taky zůstat stát. A stěžovat si …

Jsem vděčná, že většinu času trávím mezi mladými lidmi.

Baví mě jejich nadšení. Inspirují mě. Závidím jim možnosti a příležitosti. Nechápu je, když se vzdají dřív než začnou o něco usilovat. Umí využívat nové technologie a aplikace, rychle je začleňují do svého života. Já potřebuji rozumět JAK to funguje. Oni potřebují vědět PROČ to mají používat.

A obdivuji, když najdou svou cestu a užívají si život.

A možná to je to, co se od nich můžeme učit. Užívat si život. Svůj život. Ne v televizním seriálu, v dojemném nebo dobrodružném filmu nebo tuctovém časopisu.

A víte, co mě pobaví nejvíc? Když se potkám s bývalým žákem (obvykle má tak 25 – 30 let) a začne: „Ta dnešní mládež … “

😀 😀 😀

Svíjím se smíchy a říkám si: „Stárneš, chlapče, stárneš.“

Chcete mít vliv na svůj život? Chcete se učit, podnikat a bavit se? Chcete posouvat své limity? Můžete využít podnikání se zárukou, se vzdělávacím systémem, s návodem a s mentorem.