„Co když nechci myslet?“

Dneska jsem byla u zubaře. Nebojte se, nebudu vám popisovat vrtání zubu, ani já na to nechci vzpomínat. Spíš mě pobavila debata v čekárně a o tu se chci s vámi podělit.

Seděla tam generace mé maminky. Tipuji. Někdy jsou mé tipy zcela zcestné. Často zjistím, že ti lidé jsou jen o pár let starší než já 🙂 🙂 :-). Věkem, myšlením jsou starší nejmíň o 50 let. Ale to je docela jedno.

Nejdříve vzpomínali na starou Karvinou, která byla úplně jinde než je centrum Karviné dnes. A potom ta debata nějakým záhadným způsobem šla jiným směrem. Jak jinak, televize, zprávy, politika. A jeden z přítomných řekl: „Jak se v tom mám orientovat? V novinách píšou něco jiného, v televizi něco jiného. Co je pravda? Čemu mám věřit?“ (Kdyby měl internet, tak je z toho úplně zmatený, protože by našel další odlišné názory.)

Tak mu na to povídám: „Musíte nad tím přemýšlet?“

A rozběhl se dialog:

„Cože?!“

„No musíte přemýšlet.“

„Jak přemýšlet?“

„No jednoduše. Dostanu informace a přemýšlím nad nimi.“

„Co když někdo neumí myslet?“

„Všichni lidé umí myslet.“

„Všichni?!“

„Ano všichni.“

Potom šla debata jiným směrem. Ale pravděpodobně mu to téma leželo v hlavě, protože za chvíli se k rozhovoru zase vrátil.

„A co když někdo nechce myslet?“

„Když nechce tak nechce. Prostě nemyslí. Jen přijímá to, co je.“

„Ale někdo prostě neumí myslet!“

„Všichni umí myslet.“

Začal hledat další příklady, kdy lidé neumí myslet. Ale mělo to jeden háček. Musel začít myslet :-). Když se pokoušel žhavit mozek, aby něco vymyslel, tak ho vysvobodil zubař a zavolal ho do ordinace.

Připomnělo mi to jednu z vyučovacích hodin, kdy jsme se s žáky dostali k podobnému tématu. Bavili jsme se o jejich přístupu „Ctrl+C“ a „Ctrl+V“. Aniž by si to pořádně přečetli a dokonce aniž by se nad tím zamysleli. Všude kolem nás je informační šum. Ze všech stran se na nás hrnou informace. Během okamžiku se dovíme, co se děje na opačné straně zeměkoule. Dneska není problém získat informace. Problém je se v informacích orientovat. Porovnávat je, ověřit si zdroj. A na základě získaných informací si vytvořit názor. A tady je to jádro problému: prokousat se informacemi, MYSLET a vytvořit si NÁZOR. A možná ještě větší význam má umění rozhodnout se, zda je tato informace pro mě důležitá nebo není. A tady opravdu musím MYSLET. Hlavně musím vědět, co v životě chci, kam jdu a podle toho se rozhoduji, které informace přijímám a které vypouštím a vůbec se jimi nezabývám. Já myslím a rozhoduji se, protože mám dar myšlení a možnost volby.

A co si myslíte vy?

Umí všichni lidé myslet?

Byla tato vymoženost dopřána jen některým lidem?

Začíná to myšlenkou: kdo jsem, co chci a kam jdu.

Když myslím, tvořím svůj život. Když nechci myslet, jdu se stádem.

Nebo ne?