Tato kytička neví, že nemůže. Semínko se zachytilo na skále v trošce hlíny. Bylo tam vlhko a teplo a semínko začalo růst. Uchytilo se kořínky, vypustilo lístečky a vykvetla krásná kytička. A kdyby jen kytička. Takhle rostou celé stromy. Jak je to možné? Úplně jednoduše: nenašel se nikdo, kdo by jim začal vysvětlovat, že je to nemožné. A tak prostě rostou. Neví, že nemůžou.
Malé děti neví, že něco nejde. Stále znovu se pokoušejí posadit. Potom se zkoušejí postavit. A pak první krůček. A druhý. A pád. A znovu. Vytrvale stále znovu a stále dokola zkoušejí, až se jim povede to, co chtějí. Neumí myslet na to, jestli se jim chce nebo jestli se to vyplatí. A jdou objevovat svět. Neví, že něco nejde. Všechno chtějí poznat, prohlédnout si, ochutnat. A my moudří a zkušení jim začneme vysvětlovat: to nesmíš, to nejde, to nedokážeš, nedělej to, spadneš. Začneme je omezovat, místo abychom jim pomáhali se rozvíjet. Stejně, jako jsme tím prošli my.
A jdeme do života s postavenými mantinely.
Na to nemám. To nedokážu. Co když mě odmítnou? Co si o mě ostatní pomyslí?
Proč si sami stavíme omezení? Jeden důvod je, že nás to naučili – výchovou a vzděláváním. Druhý důvod je, že je to pohodlné. Nechce se nám za něčím jít a o něco usilovat. Žijeme v době, kdy máme vše na dosah, nemusíme se příliš namáhat, abychom nějak přežili. Smíříme se s tím, že to stačí. Ale proč? Proč nechceme dokázat víc? Proč si nechceme své životy řídit sami? Je to pohodlné. Je pohodlné říct: to nejde. Je pohodlné říct: já za to nemůžu. Je pohodlné sednout si k počítači, ponořit se do imaginárního světa a vymluvit, se, že to stejně nemá smysl, protože to nevyjde. A náš vlastní život nám utíká, jak písek v přesýpacích hodinách. Jsme mistři v hledání výmluv, proč něco nejde udělat, proč nemá smysl za něčím jít. Často mám pocit, že se lidé vzdávají dřív než cokoliv začnou. Umírají dřív než vůbec začali žít.
Co kdyby existoval způsob, jak si naplánovat svůj život a splnit si své sny? Co bys dělal? Jaký by byl tvůj život?
Co kdybys nevěděl, že nemůžeš?
Ta kytička neví, že to nejde. Prostě si jen tak roste. A je krásná.